Proč Nový Zéland funguje jakoby se ho Covid-19 netýkal?

Novému Zélandu závidí v dobrém nejedna země ve světě. S Covidom-19 se dokázal vyrovnat v krátkém čase a momentálně zde život funguje tak, jak před březnem 2020. Proč je tomu tak?

Za necelé 2 měsíce to bude přesně rok, odkdy byl celý Nový Zéland v nejtvrdším lockdowne, jako většina zemí světa v té době. Když začaly přibývat nové případy, bylo jen otázkou času, kdy premiérka Jacinta Ardern uzavře hranice. Snad největší výhodou této země je, že ji tvoří ostrovy a mezinárodních letišť zde není mnoho. Momentálně operuje jen jedno v Aucklandu.

Lockdown začal přesně 25. března 2020, co si pamatuji hlavně kvůli výročí narození mého dědečka. Pro mě byl tak trochu jiný – nebyla jsem zavřená v domě jako většina lidí ve světě. Pro Marlborough, kde jsem tehdy žila, to bylo nejvytíženější období v roce, protože se začínal sběr hroznů a následná výroba vína. Dělala jsem v laboratoři 6.5 dne v týdnu po 12 hodin. Bydlet jsme museli vedle vinárny v campervan a vše bylo zajištěno tak, abychom nemohli opustit vinárna během lockdownu. Výjimkou byl jen nákup v potravinách nebo návštěva lékárny.

Kromě zvýšené dezinfekce a dvoumetrovým roztečí jsem nepozorovaně žádné změny. Lidé byli velmi disciplinovaní a trpěliví. Rouška nosili převážně jen starší lidé, prodavači v obchodech, zdravotníci a snad každý z Asie.

Od 14. května 2020 je život na Zélandu v úplném normálu. To byl den, kdy otevřeli fitka a jiné sportovní centra, kina, divadla a také vnitrostátní lety se daly koupit bez větších problémů. Postupně se rozšiřovaly tzv. bubliny a během června už neplatili ani dvoumetrové rozestupy na většině míst. Samozřejmě, že během lockdownu přišli některé malé byznysy o práci a větší firmy musely přistoupit k propouštění. To se nevyhnulo ani mně, ale Nový Zéland vytvořil velmi rychle novou rezervu na pomoc firmám nebo osobám, které přišly o práci. Tuto nemalou podporu (s porovnáním se Slovensku) jsem čerpala i já po dobu 3 měsíců, což bylo maximum. Pak jsem si našla novou práci a po sedmi letech v Marlborough jsem se přestěhovala do Wellingtonu. Zrovna v té době na přelomu srpna a září platil pro Auckland krátký uzamčení kvůli novým případům. To bylo první a naposled, kdy jsem i já použila roušku v supermarketu.

Od té doby uběhlo pár měsíců a mohu potvrdit, že jsme Covid free krajinou. Lidé podporují ve velkém domácí turismus, užívá si letní festivaly a dělají vše tak, jako předtím. Jediné nebezpečí bude stále v Aucklandu, protože to je náš záchytný bod, kde po příjezdu do země každý putuje do povinné dvoutýdenní karantény. S výjimkou rezidentů, kteří opustili zemi před 11. srpnem 2020 musí každý zaplatit $ 3100 NZD, což je zhruba 1840 eur. Premiérka nedávno prohlásila, že v roce 2021 ani neplánuje otevřít hranice pro turisty. Do země se momentálně dostanou jen Zélanďania nebo rezidenti žijící v zahraničí.

Nedávný výlet na jednu z hlavních atrakcí severního ostrova – Tongariro Alpine Crossings. Během sezóny zde bývá až 3000 turistů denně. Dnes zde díky uzavřeným hranicím potkáte max. 300 lidí denne.Nedávny výlet na jednu z hlavních atrakcí severního ostrova – Tongariro Alpine Crossings. Během sezóny zde bývá až 3000 turistů denně. Dnes zde díky uzavřeným hranicím potkáte max. 300 lidí denně. (KI)
Myslím, že hlavně díky disciplinovanosti a tvrdému lockdownu od začátku jsme tam, kde jsme. Kéž si více zemí vědělo vzít příklad a bojovalo s pandemií úspěšnější. Občas se cítím až provinile, že si tu žiji jakoby se nic nestalo a doma na Slovensku je to totální katastrofa s žádnou vidinou zlepšení se …