Neviděla a neslyšela, ale vystudovala Harvard a stala se světovou celebritou

Když v březnu roku 1887 slečna Anna Sullivanová přišla do rodiny Kellerová jako učitelka jejich dcery, nic nenasvědčovalo tomu, že bude úspěšná. Nová studentka téměř nekomunikovala a její destruktivní výbuchy zlosti terorizovali rodinu několikrát denně. Byla divoká, téměř nezvládnutelná, více zvířetem než člověkem.

Všechno to pramenilo z kombinovaného postižení. Malá Helen totiž neviděla ani neslyšela. O sedmnáct let později si totéž dítě převzalo univerzitní diplom. Podařilo se jí to jako vůbec prvnímu člověku v historii. V té době už měla na kontě první ze svých dvanácti knih.

Zuřivá divoška uvězněna ve tmě
Když se Helen Kellerová narodila do zabezpečené americké rodiny, byla zdravým a vitálním dítětem. V necelých dvou letech ji však zachvátily vysoké horečky způsobené spálou nebo meningitidou. Ačkoli nemoc přežila, ztratila zrak i sluch. Holčička zbavené smyslů bylo tělesně silné a pozoruhodným způsobem se u ní vyvíjela intuice.

Její duševní a kognitivní vývoj však pochopitelně zaostával. Nevěděla mluvit, se svým okolím komunikovala jen prostřednictvím několika posunků. Těšila se přítomnosti zvířat a svým způsobem se spřátelila is dcerou rodinné kuchařky ve stejném věku.

Zjistila však, že ostatní se dorozumívají ústy a pokoušela se o totéž. Když se jí to nedařilo, propadaly ji záchvaty zuřivosti. V knize Story of my life (1903) svůj tehdejší život popsala takto: „Neměla jsem ani vůli ani intelekt. K předmětem jsem s přibližovala jen jakýmsi instinktem slepého zvířátka. „

Helenina matka si v American Notes přečetla příběh, ve kterém Charles Dickens popisoval své setkání Laurou Birdgmanovou – první osobou se stejným postižením jako Helen, která se naučila komunikovat pomocí prstové abecedy a číst Braillova písma.

Matka Povzbuzeni tímto inspirativním příběhem požádala o pomoc toho nejpovolanějšího – rodinného přítele Alexandra Grahama Bella, který se v té době intenzivně věnoval práci s neslyšícími. Bell rodinu skontaktovat na Perkins institut pro nevidomé, který jim vyslal svou dvacetiletou absolventku Anne Sullivanovou.

Poloslepý sirotek, která přinesla smysl všeho
Mladá učitelka si prožila neradostné dětství a mládí. První dítě chudých irských imigrantů se v pěti letech infikováno trachoma který způsobuje extrémně bolestivé záněty a otok očí vedoucí k vážným poškozením zraku. Anna sice neoslepuje úplně, ale její zrak byl výrazně omezen. Jak osmileté její zemřela matka. Otec se je s bratrem zřekl a dal do sirotčince.

Bratr zemřel jen tři měsíce po jejich příchodu do domova. Opuštěné poloslepý dítě absolvovalo několik operací, které sice přinesly chvilkovou úlevu, ale nakonec se ukázaly být neúčinné. Když jako 14-letá přišla do Perkinsová institutu byla zanedbaná, negramotná a téměř stejně divoká jako její pozdější studentka.

To, že se mezi Helen a Annou vytvořilo extrémně silné pouto, je asi pochopitelné. Anna byla první osobou, která v Helen vycítila potenciál a krvopotne se ho snažila rozvíjet. To, že později Helen získala univerzitní diplom a byla literární i politicky činná, je do značné míry zásluha Anny.