I ze šedé myšky umí vyčarovat bohyni. Vizážistka Linda Gunišová o tom, jak nechat vyniknout ženskou krásu

3
2058

I když její jméno není na Slovensku až takové známé, faktem je, že krásná Slovenka odpovídá za vizáž známých moderátorek jakými jsou Soňa skoncovat či Lucia Barmošová.

Linda, vás je trošku těžko na začátek představit – mnozí vás vnímají jako vizážistku, někteří jako cestovatelka, jiní dokonce i jakousi influencerku … jak se vnímáte vy? Respektive, jak se představujete cizím lidem?
Prosím jen ne influencerka, nevím proč mi je ten vyraz takový nesympatický. Nemám pocit, že mám takový obrovský dopad na někoho ovlivňovat, i když bych ráda a to tím, že bych lidem vysvětlovala dokola jaké úžasně je sbalit se do batohu a vyrazit do světa – a tím nemyslím resorty. Změní to vaše smýšlení, pohled na svět, přístup k lidem. Ale zpět k otázce, v první řadě jsem televizní maskérka, vizážistka, makeup artistka, výrazů je mnoho. Je to to, co mě živí už od 16ti. Cestování je moje vášeň ale nijak mě to neživí, právě naopak, míjím na to skoro všechny své peníze. 🙂

Nyní bych se vrátila k tomu prvnímu bodu – a to, že jste vizážistka. Jak jste se k takové práci dostali?
Od malička jsem všech chtěla malovat. Od momentu, jak jsem máminy našla nějaké šminky a pochopila jsem, na co jsou, tak všechny ženy v mém okolí si museli odtrpět modré stíny, které jsem každé dávala. I když pak jsem měla fázi, že chci být archeoložka, případně zvěrolékařka, nějak mě to k těm malovátka i tak táhlo ..

Tento obor jsem i studovala na střední a pak se to pomaličku rozběhlo, začala jsem líčit na módních přehlídkách, focení až jsem se postupně propracovala do televize.

Ono to zní pro druhých možná trochu banální. Vždyť vizážistka jen líčí. Jen dává make-up, oční stíny, co je to za robotu … no já se přesně to ptám, co je to za práci, co všechno obnáší?
V první řadě je to práce s lidmi, v některých případech až psychologie. Je to o tom jaký vztah si s klientskou vytvořím, jak mi věří, zda si umíme všechno odkomunikovať. Viděla jsem mnoho prací jiných vizážistek, které potlačily přirozenou krásu ženy, oko jí zmenšily, případně udělali každé jinak. Neříkám, i já jsem nějak začínala a dlouho mi trvalo, než jsem se naučila jako namalovat ovisnuteé víčka, zakrýt problematickou pleť, udělat účes ženě, která mě maličko vlasů …

Všechno je to praxe a hodně hodně zkoušení, odkukávania. Chci, aby když ženu nalíčím, vypadala jako ona a ne jako klaun s přehnaným líčením a vytupírovanou helmou na hlavě. A právě to, vědět co zvýraznit a co potlačit, je to umění.

Mnoho lidí věří tomu, že v tomto povolání nelze vzdělávat .. to, předpokládám, není také pravdou …
Jak jsem zmiňovala, všechno je o neustálém vzdělávání se, hlavně v praxi. Sledování sto videí mi nedá tolik jako nalíčení sto tváří. Nelíčím pouze 20-leté modelky s dokonalými rysy, ale ženy, mnohdy unavené, ženy 30-40-50-60 + s vráskami, nerovnostmi. Ale take jsou moje nejoblíbenější, vždy se těším, když vidím jaké jsou spokojeny s výsledkem, těší se, že zazářil.

Vzpomínáte tedy, že líčíte i běžné ženy. Pamatujete si, jak jste začínali? Za jaký čas se vám podařilo vybudovat jméno a jak jste se cítili, když vás vlastně lidé v této oblasti začali registrovat?
Rok – dva po škole to bylo náročné, dělala jsem v salonu kosmetičku za opravdu velmi málo peněz, přitom jsem chodila líčit na prohlídky, které ale nebyly placené – formou Bartram, čili jsem nic nevydělala. Na začátku to tak funguje, pokud nejste usazená Makeup artistka, šanci vám dají, ale ne zaplacenou. Nemohu se ale stěžovat, protože právě to mě nejenže hodně naučilo, ale také přivedlo k super lidem, kteří mě zase doporučovali dále. Až mi jednoho dne zavolala moje nynější šéfka, že dostala na mě kontakt a právě shánějí někoho do televízie- zda se nechci přijít ukázat. A už je to 13 let co jsem tam.