Viktoriiny vodopády

Jeden z nejkrásnějších přírodních divů světa, patřící k nejvyhledávanějším atrakcím v Africe. Přírodní úkaz tvořící hranici mezi Zambií a Zimbabwe vyhledávaný cestovateli z celého světa.

Zimbabwe, země která mě už od základní školy velmi lákala. Jelikož nejkrásnější paní učitelka z celé školy vyučovala zeměpis, tak to byl jediný předmět, na kterém jsem věděl dávat pozor a Zimbabwe byla jedna z těch afrických zemí, které mě zaujaly nejvíce. Tehdy jsem nerozuměl pojmem jako inflace či korupce a stejně jsem nechápal, jak může být země, která je nesmírně bohatá na nerostné suroviny tak velmi chudá. Jméno Mugabe ve mně vzbuzovalo nepříjemně pocity. Od té doby už pár let uběhlo, Mugabe zestárl a země se postupně začala otevírat lidem. A dnes jsem tady, spolu s přáteli stojíme na letišti ve Victoria Falls a začínáme naši pouť Afrikou, která skončí na najjuhozápadnejšom bodě Afriky nazývaném Mys Dobré Naděje.

Viktoriiny vodopády – letecký záběr ze strany ZimbabweViktóriine vodopády – letecký záběr ze strany Zimbabwe (Martin Majzlan)
Hned u východu z letiště nás vítají místní tanečníci oblečeni do kostýmů původních příslušníků kmene Zulu. Člověka to po dlouhém letu osvěží a nabudí místní atmosféru, ale na druhou stranu si v duchu říkám, že snad nebude Victoria Falls jedna velká turistická past a zažijeme i místní autenticitu. Neztrácíme čas, vybalit se na hotelu a vedoucí naší výpravy Laco přichází s prvním překvapením. Kdo si chce prohlédnout Viktoriiny vodopády z ptačí perspektivy? Zeptá se. Nikdo nezaváhá a všichni se rychle přesouváme k malé letecké základně, kde na nás čekají připravené helikoptéry. Ještě jsem helikoptérou neletěl a vždy jsem byl zvědavý jaké by to mohlo být. Místní si nás dělí do skupin a váží nejen nás, ale i všechny věci, které si bereme na palubu. Ocitám se v první skupině s kamarády Andrejem a Tomášem, nasedáme, nasazuje si sluchátka a rychle vzlétáme. Je to úžasný pocit a průlet nám dává úplně jiný pohled na okolní krajinu. Všude kam se podíváme vidíme savanu, která dominuje ve velké části nejen Zimbabwe, ale také celé jižní Africe. Po malé chvíli spatříme v dálce jakýsi opar a když se přiblížíme, tak se před námi zjeví obrovská trhlina v zemi. Pilot začne dělat kruhové oblety přes tento nádherný přírodní úkaz, přičemž se dostáváme i nad deltu řeky Zambezi a tím pádem i na území státu Zambie, odkud voda do Viktoriiných vodopádů přitéká. Už na první pohled nám je jasné, že jsme přicestovali v období sucha. Zambezi je čtvrtá největší řeka v Africe a jelikož primárním zdrojem její vody je déšť, tak se jí průtok během roku dokáže měnit až dvacet násobně. Velmi typickým úkazem v období sucha je, že voda neprotéká celým průřezem vodopádů, ale začne koncentrovat v níže položené části odkud snadněji stéká. V té době svět zvyknou obletět šokující zprávy, že Viktoriiny vodopády vyschly. Jako příklad mohu uvést rok 2019, kdy zahraniční média zveřejnili fotografii právě té části vodopádů, která každoročně vodu ztrácí, přičemž pár stovek metrů dál voda protékala a přesto označili Viktoriiny vodopády za vyschlé.

Kontrast vyschlé a tekoucí části vodopádov.Kontrast vyschlé a tekoucí části vodopádů. (Martin Majzlan)
Pilot prudce stáčí helikoptéru, začíná kroužit opačným směrem a vodopády se nám odvděčují krásnou duhou, která nám vyčaruje úsměv na tváři. V takové chvíle se cítím opravdu šťastný a říkám si, že život stojí zato. Uděláme ještě dva přelety, ve sluchátkách zabrucí angličtina s africkým přízvukem a vracíme se na základnu.